Chov psů.

Chov psů.

V chovu psů lze uplatnit tři chovatelské metody:

1. Úzká liniová plemenitba – imbreeding, neboli incest, je takové páření, kdy partnery jsou otec a dcera, matka a syn nebo sourozenci. Oba jedinci by měli být špičkoví, bez nežádoucích znaků. Je to nejjistější a nejrychlejší cesta k upevnění dědičných znaků žádoucích, ale bohužel i nežádoucích. Tato metoda spojená s přísnou selekcí poměrně stabilizuje chovnou základnu. Selekcí rozumíme omezení – vyloučení jedinců s nežádoucími znaky z dalšího chovu. Lze se však dočkat i jistého stupně přešlechtěnosti. Jedinec z takové plemenitby má při dalším využití v chovu poměrně značný předpoklad prosadit se. Jsou sice obavy z možné degenerace, chovatelé se této metody obávají, nicméně se používá. Je možné použít i stupňování incestu, kdy např. špičkový pes nakryje svou matku, vyberou se nejlepší feny a opět se nakryjí svým špičkovým otcem.

2. Liniová příbuzenská plemenitba – linebreeding – partneři mají určitý stupeň příbuznosti v rodokmenu, společní předci jsou v druhé nebo třetí generaci. Měli by to být špičkoví jedinci, kteří jsou pro chov přínosem a nejsou zatíženi nežádoucími znaky. Budovat linii na průměrné zakladatele nemá smysl, nedošlo by k uchování a posilování žádoucích kvalit. Příslušníci chovné linie jsou si do jisté míry podobní, znaky jsou upevněné, chovná linie stabilizována. Vrhy jsou celkem vyrovnané, stupeň přešlechtěnosti je vyšší. Tato metoda se považuje za nejvýhodnější způsob, jak získat typově jednotný chovný materiál bez přílišného rizika degenerace. Při obou metodách chovu dostávají příležitost k projevení vlohy, které podmiňují žádoucí znaky, ale také dědičné vady a choroby, ale i kriticky zdraví přenašeči nežádoucích vloh. Za takové je třeba považovat rodiče i sourozence postižených jedinců. Díky této selekci dochází k tlumení nežádoucích vloh a upevňování požadovaných znaků a vlastností – tj. vyrovnání chovné základny. Použitím uvedených dvou metod lze po dlouhou dobu produkovat špičkové jedince. Základ ale musí tvořit větší počet chovných jedinců. Jedna z možných cest může být spoluvlastnictví jedinců, při kterém chovatel určuje použití v chovu.

3. Meziliniová, cizorodá plemenitba, náhodné křížení – outcrossing je křížení partnerů, kteří nemají společné předky, jsou si navzájem nepříbuzní. Je potřeba vybrat typického představitele, který vyniká požadovanými vlastnostmi. Je-li například pro fenu se slabší hlavou vybrán pes z linie, která vykazuje špičkové hlavy, musí ji mít nejen vybraný pes, ale i jeho rodiče a sourozenci. Vrh bude asi nevyrovnaný, ale při pokračování chovu v linii se nové prvky absorbují a vrhy se vyrovnají. Důležité je vyvarovat se toho, aby pes z jiné linie nebyl zatížen vadou, kterou by zanesl do chovu. Při páření partnerů, z nichž jeden pochází z liniové plemenitby a druhý je produktem náhodného připařování lze předpokládat, že se prosadí jedinec z linie, díky většímu stupni přešlechtěnosti. Zcela náhodné křížení nepříbuzných jedinců, kteří nepocházejí z liniové plemenitby, je způsob při kterém sice mohou náhodně vzniknout špičkoví jedinci, ale nedochází k upevňování požadovaného exteriéru. K projevení jakýchkoliv vloh dochází pouze náhodně, přinašeči nežádoucích prvků zůstávají neodhaleni, vrhy jsou zpravidla nevyrovnané. I při tomto způsobu chovu by se měla provádět selekce – z chovu se vyřadí jedinci netypických znaků plemene. Tímto způsobem chovají vesměs ti, kteří nemají chovatelské ambice a vybírají si psa podle toho, jak se jim líbí bez ohledu na rodokmen, původ a linii. Ale i jim se může podařit odchovat špičkového psa.

Moloss Speciál 2/2004 – podle zahraničních materiálů zpracoval O.Š.